Tento belgický sympaťák, vytrvalostní závoďák a ambasador Merit bikes, nám odpověděl na několik otázek týkajících se dlouhých závodů a bikepackingu. Ben je vítěz Tuscany Trail, French Divide a účastník mnoha dalších akcí.

Víme, že Belgie je země cyklistů, ale jaká byla tvoje cesta k ježdění?

Ve skutečnosti nepocházím z cyklistického zázemí. Vyrostl jsem v rodině plné fotbalistů. Dlouhou dobu se vše točilo kolem míče a nebyl prostor pro další sporty. Až ve 28mi jsem se po vleklých problémech s koleny rozhodl s fotbalem zkončit. V té době pronikla cyklistika do mého života a stala se vášní. Během zimy jsem dával výlety na MTB a na jaře pak nějaké Belgické klasiky. Poté několik delších výletů během léta a moje jízdy byly delší a víc dobrodružné.
V létě 2014 jsem absolvoval Kristof Allegaerts TCRn°2 (Trans continental race) a od té doby se bikepacking a vytrvalostní závody definitivně staly součástí života. Ve roce 2015 jsem byl na startu TCRn°3 na své první bikepacking akci, a tréning byl v plném proudu....

Co máš rád na dlouhých závodech a co považuješ za svůj největší úspěch?

Mám rád být na cestě sám, jet a poznávat místa, které bys asi nikdy nenavštívil. Rád testuji moje psychické a mentální limity. Je to vášen k cyklistice, k bikům a k dobrodružství, to je klíč k úspěchu. Každá výzva, kterou přijmeš a kterou uspěšně dotáhneš do konce, je úspěch.  
Ok možná moje 9té místo na TCR3, to je asi nejvíc.

Můžeš nám říct něco o dlouhých maratonech bez dopomoci?

Většina závodů bez dopomoci má start a cíl s jasně dannou trasou. Některé z nich mají na trase checkpointy.
Hlavním úkolem je dosáhnout cíle v co nejlepším čase a to úplně bez podpory. To znamená, že všechny nástrahy závodu je třeba řešit svépomocí. Vše potřebné je tedy nutné vozit sebou. Jediné co je povolené je používat běžně dostupné služby, na které cestou narazíte, ty co jsou dostupné i pro ostatní jezdce. To znamená, že si můžete sami vařit vlastní jídlo, jíst jídlo koupené v supermarketu, ale také se můžete najíst v restauraci. Můžete spát ve stanu, v bivakovacím pytli vedle cesty nebo na zastáce autobusu, ale také můžete zvolit kemp nebo i hotel. Nesmí se spát například v domě kamaráda, protože to není dostupné pro další jezdce. Můžeš jet jak dlouho chceš, můžeš spát jak dlouho chceš, ale musíš mít na paměti, že když závod jednou odstartoval, tak hodinky pořád jedou.

Co nejvíce bolí na dlouhých závodech a co lze očekávat?

Je tu samozřejmě fyzický aspekt, po mnoha dnech v sedle tělo opravdu bolí. Myslím, že nejčastější jsou bolesti kolen, achilovek, otlačené prsty v tretrách a zadek od sedla. Základem je všem těmto nástrahám zkusit předcházet a na startu závodu se na vše maximálně připravit.
Na druhé straně je psychika. Myslím si, že pro většinu lidí je zvládat svou psychiku to složitější. Jet na kole tolik hodin každý den závodu je opravdu náročné. Musíš najít motivaci pokračovat, restartovat se po krátkém spánku, ignorovat bolest, přkonávat nástrahy počasí,....Pokud si to vozíte v hlavě, vše je o moc složitější.

Vzpomeneš si na svojí největší krizi? Kde se to stalo? Jak předcházet těmto krizím a přesvědčit hlavu pokračovat. Máš nějaké rady?

To bylo asi v mém posledním závodě Tour Divide. Byl to opravdu těžký den v zimě a na sněhu ve složitém terénu na vrcholu Fleecer Mountain okolo 3000m n.m. Zlomil jsem přední vidlici, naštěstí to dopadlo bez zranění. Musel jsem sejít dolů s kolem doslova na dvě části. Šel jsem hodiny, než jsem vůbec někoho potkal. Tou dobou jsem byl v závodě první a myslel jsem, že tím pro mě závod zkončil. Potřeboval jsem dalších 24 hodin na to, abych získal novou vidli. Rozjel jsem se zase až na 25. místě, ale povedlo se mi nakonec dojet třetí.
Když máte nějaký problém, je potřeba to přijmout, je to součást dobrodružství. To se stává a nezmění se tím, že se budete vztekat. Zůstavej nad věcí a zkus vyřešit svůj problém krok za krokem a nastav si nový cíl, který jde v dané situaci dosáhnout.

Jak dlouho jsi jel nejdéle bez spánku a kolik jsi ujel?

Zvládl jsem několikrát jet déle než 24 hodin, ale to je spíše výjmečně.
Jedna z jízd, kterou si nejvíce vybavuji byl můj poslední den Trancontinental Race N°3 do Istanbulu. Byl jsem v Plovdivu v Bulharsku a měl jsem dalších 550km abych dojel do cíle v Istanbulu. Trvalo mi to více jak 26 hodin. To byla opravdu síla se silným větrem a hustým provozem, ale dal jsem to.
Únava a nedostatek spánku je zvláštní věc. Jsou momenty kdy únava přechází až v halucinace. Byly momenty kdy jsem viděl v každém stínu další jezdce. To už bylo opravdu moc. Od té doby se snažím déle spát a rychleji jezdit.

Jaké máš plány pro příští sezónu?

Je tu spoustu pěkných akcí, kterých bych se rád zůčastnil a je velmi těžké si vybrat, ale plán už mám. Opět zůstanu hlavně mimo silnice.

  • Duben: Tréning - dlouhá cesta domů z rodinné dovolené z francouzkých Alp.
  • 28. Duben – 1. Květen: ACT3 (přes Belgii, Německo a Lucembursko) - 450 km dlouhý závod v Ardenách
  • 10. Květen: BeMC in one day - Belgian Mountainbike Challenge, 3 UCI Mtb závody v jednom dni - www.bemc.be
  • 1. Červen: Bikepacking Trans Germany (hlavní cíl roku 2018) - 1700 km off-road po Německu - www.btg.voidpointer.de
  • 25. August: ACT5 (přes Belgii, Holandsko, Německo, Lucembursko a Francii) - 1200 km dlouhý závod v Ardenách

Jaký je tvůj oblíbený setup?

Nejradši mám off-road závody, kde jsem hlavně v přírodě. Takže preferuju horáka nebo CX.

  • Kolo: Mtb (Cannondale and Cube so far) (Merit Professor for coming events)
  • Tretry: Supplest Mtb
  • Oblečení: Od letoška jsem sponzorován značkou Castelli.
  • Vidlice: Lauf
  • Components: Shimano XT
  • Ráfky: No tubes – ZTR arch
  • Náby: DT Swiss a SON edelux
  • Gripy: Ergon
  • Sedlo: Ergon
  • Sedlový batoh: Apidura nebo Revelated

Díky!